Moc jsem nevěděl o čem budu přes zimu psát. Mé AQUA nejsou, alespoň podle mě, dělané do zimního počasí. Ne že by byly kupy sněhu, ale sem tam se ještě nějaký objeví a při mém ranním cestování v 5:30 bývá opravdu zima. Takže jsem Vivobarefoot uvelebil k zimnímu spánku. Už slyším Petra (Petr Kostka, majitel Vivobarefoot Concept Store Ostrava), jak mi to rozmlouvá a poté mi nabízí ponožky, vložky nebo nejlépe nějaký ten nový typ zimních barefootů :-). Ale já jsem chlap a na všechno si musím přijít sám. Navíc jsem člověk pohodlný a už o sobě vím, že když nemám nohy v teple, onemocním. A rýmečku si žádný chlap nepřivodí dobrovolně. Ve zkratce řečeno – zimu 2016/2017 neodchodím v barefootech. Vytáhl jsem tedy své zimní traktory (viz foto) a zimo, dělej si co chceš.
Vezmu to trochu oklikou, protože se chci i pochlubit. V říjnu jsme s manželkou došli B7 (Beskydskou sedmičku) za 23 hodin 25 minut. Čas není důležitý, úspěch byl, že jsme ji vůbec došli. Trénink byl téměř nulový, vlastně cílený trénink byl opravdu nulový. Obutí jsem měl z mého pohledu téměř barefootové a vůbec o něm nevím = naprostá spokojenost. Na vrcholu Čertova mlýna mi funkčně odešly dorziflexory hlezna a extenzory prstů (nemohl jsem zvednout špičku) levé nohy a začalo trápení. Tejpy, brufík, vidina posledního vrcholu, manželka a její NW hole mě donesly do cíle. Kyčle a bedra úúúplně v pohodě, no problemo. Tohle opět připisuju barefootové „přípravě“ (tento efekt jsem popisoval již v předchozím článku). To, že nehty na malíčcích nemám ještě po 6 měsících v původním stavu a že lokální otok a funkční omezení způsobené zmíněným přetížením se do 100% stavu regenerovaly 3 měsíce je jiná story.
A byla zima…
Jenom jsem je obul, věděl jsem, že je zle. Několik let oblíbené NIKE mi stiskly pracně zaktivované chodidlo zpět na kontakt jednotlivých prstů a malíček se navíc začal i rotovat pod chodidlo. Po týdnu se objevil puchýř na pravém, další týden i na levém malíčku. Rychle jsem přezul do modrých HH. Reakce byla obdobná, snad jen ten puchýř zmizel. Boty mi nohu stranově omezují a vůbec nejsem schopen odvíjet chodidlo. Že klasická zimní obuv je pro chodidlo limitující jsem věděl, co jsem však nevěděl je to, že se můžu mít lépe. Navíc ty zimní boty strašně kloužou, proč ?!? Nový postřeh – mé AQUA mají podrážku podobnou sálové obuvi a plně mi to vyhovuje.
Koncem ledna jsme si dali 17km okruh přes Smrk a po 10 km se začala ozývat má levá kyčel a ke konci už i bedra. Odvoďte si to sami. Já nevidím žádnou jinou výraznou a dlouhodobou změnu, než je mé nošení Vivobarefoot někdy od června do listopadu. Když jsem je nosil – chodilo mi to bezbolestně, když jsem je nenosil – bolest se vrátila. Dá se říct, že za 2 měsíce moje chodidla ani náznakem nevěděly, že půl roku chodily v barefootech :-/
Věřím, že pokud z té změny nebudu mít často rýmečku, zima 2017/2018 bude již ve znamení barefootů. Prostě postupně. Stejně, jako se budu k barefootům vracet někdy kolem dubna a nošení budu opět stupňovat, jako bych je na nohách nikdy neměl.
