Naposledy z mého příspěvku vyplynulo hlavně to, že mě bolely paty. Musím říct, že po dvou měsících chození výhradně ve Vivobarefoot se situace začala měnit. Nebyl to žádný skok, ale paty přestávaly bolet a chůze se mi výrazně zpomalila. Přestal jsem spěchat, respektive na schůzky a do práce vycházet dříve. Začal jsem mnohem více vnímat povrch po kterém chodím a také způsob-styl chůze. Trocha reklamy – po účasti na Kurzu zdravé chůze u nás v EliteFyzio jsem si osvěžil, jak vlastně chodidlo pracuje a začal jsem aplikovat v praxi. Musím říct, že druhý měsíc ve Vivobarefoot byl pro mé tělo i mysl opravdu přínosný.
Největší změnu jsem zaznamenal v oblasti pat, kyčelních kloubů a bederní páteře. V klasické obuvi jsem měl při chůzi znatelnou tendenci dupat, tvrdě dopadat na paty. Vše jsem umocňoval zlozvykem (ale vypadalo to dobře), že jsem si nezavazoval tkaničky. Nyní jsem se začal pohybovat jako zloděj – potichu 🙂 .
Co si pamatuju, vždy při delších výletech po horách mě po nějaké době (tím myslím tak po 3 hodinách, nejsem žádný horal) bolívaly buďto bedra nebo kyčle. U kyčlí jsem měl pocit, že měly tendenci vypadnout z jamky, přeskakovaly mi tam nějaké šlachy a svaly a na dotek mě bolely kostěné body na bocích. Jako laik jsem to přisuzoval únavě a špatné kondici. Dnes už vím, čím to bylo způsobeno. Mé kyčelní klouby nebyly při chůzi schopny zcela diferenciovat pohyb a jejich svalové stabilizátory správně nefungovaly. To v důsledku znamená to, že se mi dolní končetina při chůzi nehýbala správně v kyčelním kloubu, ale pohybovala se spolu s nadměrně zapojovanou pánví a bederní páteří. Na pohled to vypadalo tak, že jsem měl kolébavou chůzi a vrtěl jsem boky. A to není dobré pro bederní páteř.
